Ztracená 01x01

Zní to tajemně, že? Jako název pro román o dívce, která se probudí uprostřed nejvyššího patra starého majáku a pamatuje si pouze to, že před několik hodinami (dny?) popíjela v jednom irském baru džus. Mrkvový. Protože chtěla tamním štamgastům dokázat, že není tak ovlivnitelná, aby si povinně dala whisky, i když sedí v baru, kde se na ní specializují. I když sedí v baru v Irsku. A i když každá druhá reklama na Irsko se týká tohoto třikrát destilovaného alkoholu. Otázka je, proč by se pak probudila v majáku, s velkou bolestí hlavy a s lehkou amnézií. Ano, to zní tajemně. A možná trochu jako po dvou sklenkách (flaškách?) whisky.  Třikrát destilované.

Jenže ono to zas tak tajemné nebude, jde totiž jen o fantazii. Fantazii a podivné představě o dívce, která se ztratila. Dejme tomu, že spadla s letadlem a probudila se na písečné pláži… Dobře, přiznávám, že ta dívka sleduje jistý seriál a jednoho dne se krátce zamyslela nad tím, jak by do příběhu přeživších zapadla ona. Kým by byla? Jednou z hlavních postav? Nebo jen komparsem, který se objeví vždycky, když spadne z nebe jídlo nebo když se pohřbívá někdo důležitý? Těmhle postavám se mimochodem neříká postavy, ale křoví. První mé znalosti z komparatistiky.

Co si budeme nalhávat, ve skutečnosti by dívka nepřežila. Ale kdyby si přeci jen mohla vybrat, byla by to ona, koho Jack (první hlavní postava příběhu – chrabrý lékař) poprvé požádá o zašití řezné rány na hrudi. A bývala by to i udělala, ale kvůli nehodě se nemohla zbavit třesu rukou, a tak za ní své znalosti z tábora vyšívání mohla projevit Kate (druhá hlavní postava příběhu – nespravedlivě obviněná, ale statečná kráska). To ona by uklidnila Clair (třetí hlavní postava – těhotná kráska číslo 2.), aby neporodila hned na pláži pod troskami letadla, to ona by se zasloužila o odvykací kůru Charlieho (čtvrtá hlavní postava – na drogách závislý muzikant). S ním by se dívka nejspíš nejvíc přátelila. Tedy, ne kvůli drogám, ale kvůli hudbě. Skládali by spolu písničky. On, zapisovač not, ona, báseň tvůrce a snílek. Patrně by byla i jediná, kdo by se od začátku smál Sawyerovým poznámkám (pátá hlavní postava – drsný chlápek pro roztoužené divačky a zástupce humoru) a zároveň by se stala nejoblíbenějším diskutujícím pro Johna Locka (další postava – muž víry a zjevně i filosofie). Prokecali by dlouhé noci. Nebo spíš dny. Těžko říct, jak by se jim chtělo. To by bylo pěkné. Mimochodem, všimnul si někdo, kolik jmen filosofů tvůrce seriálu bodlo při psaní do hrudi? Rousseau, Hume, Lock… Není snadné odhadnout dívčino další působení, vzhledem k tomu, že od páté řady onoho seriálu se hrdinové vrací v čase do sedmdesátých let, ale tipla bych jí na pomocnici v kuchyni. Anebo tu, co všechno vyřeší. Opět by se přičinila na přežití. Ať už tím, že by vyvářela dobroty, nebo prostě jen tím, že by tam byla. Dokáže existence zachránit? Samotný pocit bytí? Spřízněnost dvou jsoucen? A to jsem ještě nezačala o rozdílu mezi bytím a jsoucnem. Po významných zkušenostech snahy toto vysvětlit se o nic raději snažit nebudu, neboť nechci být odkázána do oněch míst. Nebo do kavárny U Heideggera. No, tam vlastně jo. A v celku dost. Miluji krátké věty. Hurá.

Takže co vám tento příspěvek dá? Nic moc. Ale někoho doufám uklidní, že rozhodně není sám, kdo se do každého příběhu, který se mu alespoň trochu líbí, dosadí jako důležitá a nenápadně líbivá postava.