Konec světa

Včera mělo dojít ke konci světa. Všichni jsme měli umřít (nejspíš v hrozných bolestech) a všichni jsme měli být připravení, díky jednomu knězi z USA. Zajímalo by mě, jak tomu člověku je dnes, den poté. Nic vážného se nestalo, žádný kámen z vesmíru, žádná srážka s kometou, žádní mimozemšťané a žádné zastavení jádra Země. Jak to asi vysvětlil? "Jo, pardon, seknul jsem se..." nebo "Cože? Konec světa? To jste mě špatně pochopili..." Je mu trapně? Cítí se hloupě? Skončil pro něj touto chybnou hypotézou život? A nejspíš i skutečně celý svět. Zvláštní, jak tyhle prognózy už nebereme vážně. Buď jsme na konec našich životů připraveni, nebo spoléháme na rok 2012 a nebo už tomu prostě nevěříme. Jak by tenhle úžasný svět mohl skončit, když ještě nebyla premiéra posledního dílu Harryho Pottera a dr. House ještě nevysvětlil všechno, co měl.

Ne, že bych si přála, aby nás smetla obří tsunami a ani nechci utrpení lidstva na každém kousíčku země, ale asi by se něco stát mělo. Lidé jsou zlí a zkažení (teď nemoralizuji, spíš smutně soudím...) a neváží si toho mála, co jim ještě zbývá. A lepší to rozhodně nebude. Unáší se všechno živé, od dětí až po levnou pracovní sílu, otcové se soudí s vlastními dětmi o peníze, matky jsou horší než exekutoři a dohromady tvoří hybnou sílu antirodinného procesu. Člověk ztratil význam pojmu cit, natož pak hluboký cit a zdegeroval tak, že i přes křivdy je naivní a občas uvěří svým fantaziím. Peníze mají větší váhu, než by mít měly a rozhodují o tom, jaké kdo má možnosti. Někoho posílají na okružní cestu po Severní Americe, někoho drží v nesnesitelném vězení vlastního života bez vyhlídek na lepší zítřky. Lepší zítřky... Jako by promluvil Marx. Vousatý pán. Fousatý pán - to zní libozvučnějí. No a tohle všechno je prostě špatně. Ale vždyť to víte. Každý o tom už četl, skoro každý o tom něco napsal a určitě jste o tom všichni již s někým mluvili. Tak jen mluvte dál. Slova jsou fajn. Některá. Třeba klobákovali. Protože kachny klobákují. Dejte si na ně pozor.