Když včely zafuní

Věděli jste, že včely funí? Já ne. A natolik mě tato myšlenka zaměstnala, že na její motiv vznikla nová povídka, kterou ale neuvidíte minimálně další půl rok. Osmělila jsem se a po dlouhé době zkouším štěstí v jisté literární soutěži. Ale to jen na okraj. Chtěla jsem totiž mluvit o inspiraci. Ta je totiž všude.

A protože jí natolik překypuji, že nevím, kde a jak na papíře začít, rozhodla jsem se ji trochu vyventilovat tady. Tu ji máte.

a) Vážně včely funí? Kdo kdy viděl ufuněnou včelu? Funění je vlastnost roztomilých zvířátek (nic proti včelám). Což mě přivádí k myšlence, že těm nehezkých a neměkkoučkým ubírám na možnosti funět. Ještěže tvoření světa nebylo na mě.

b) Bosorka je krásné jméno. Jestli právě nemáte co číst, sežeňte si knihu "Nebe, peklo, ráj". Bosorka je jméno jedné z hlavních postav.  Jde o španělský experimentální román, který nabízí dvě roviny čtení. Chronologickou a druhou, kdy postupujete po kapitolách, které vám určí sama kniha (pamatujete na ty dětské knížečky s úkoly, které vás posílaly na různé stránky? To je ono!). Vydala jsem se po oné druhé cestě a nakoukla do života pár lidí, intelektuálů (vím, jak se někteří teď potutelně usmíváte a myslíte na Coca Colu a televizní ovladač), kteří žijí ze dne na den... Dýchají čerstvý vzduch a existují v lehkosti bytí. Budete mít chuť ztratit se ze světa. Stejně jako mám já.

c) Co dělat, když se ocitnete za setmění v lese a uslyšíte za zády cizí hlasy? Ha! Teď se odpověď vymýšlí snadno, ale věřte mi, že ačkoli mi horory tuze voní, mráz mi sprintoval po zádech. Vždycky jsem si říkala, proč se nikdo neschová na strom? Proč nevylézt na pořádného enta a sledovat zlouny zhora? Dobře, má teorie nepočítá s bídáky, co u sebe nosí pily a podobně, ale jsem poetická. Hlavně večer. Mimochodem, zajděte někdy do lesa za setmění. Krásně voní. Hlínou, listím, šerem. Třeba na vás také někdo promluví.

d) Máte-li před sebou úkol, jež se jeví zcela nemožně, neztrácejte naději, ať se má slova zdají sebeklišovatěji. Je to prosté, je to snadné, je to prvoplánové. Možná. Ale v něco dobrého asi věřit musíme. Tak budete schopní přenést postel z Prahy Žižkov na Karlovo náměstí, tak vás bude těšit každá textová zpráva od vaší prababičky (poté, co jste ji naučili fungovat s mobilním telefonem), které táhne na devadesát let a píše lépe, než vaši vrstevníci, a tak zjistíte, že spánek všechno léčí. Máte-li před sebou úkol, jež se jeví zcela nemožně, neztrácejte naději, ať se má slova zdají sebeklišovatěji. Můžete se totiž ukrýt ve snu. Na tom místě, kde možná fungují vaše pravidla a možná taky ne. 

e) Tak si nejsem jistá, zda je lepší tvářit se tak, jak se člověk cítí, nebo se za každou cenu neupřímně usmívat. Ne, první varianta vítězí. Upřímnosti je už na světě málo. Kvůli ní jsem schopná odpouštět. Ale to vy taky, nebo ne? 

f) Veselost na závěr:

Film ať je ve filmovém pekle vytrestán třeba jako Hitler ananasy, ale nikdo mi nevymluví, že tahle hudební věc je úžasná..

www.youtube.com/watch?v=sU8lRgqvk4Q&feature=share

:)